Jak to bylo vlastně s tou žabeňskou poutí

Všem, kteří hlasovali v anketě, která se věnovala otázce "Co bylo typické pro žabeňskou pouť" děkuji a pokusím se vám nyní prostřednictvím vzpomínek mojí babičky, Irenky Válkové, popsat jak vlastně před mnoha lety probíhala žabeňská pouť.

Babička na pouť vzpomínala opravdu s láskou a bylo vidět, že jí tato událost zůstala opravdu pevně vryta do paměti. Každý rok na svatého Šebestiána, 20. Ledna, konala se v Žabni pouť a byla to opravdu velká sláva. V každé chalupě bylo zvykem, že mámy a babičky smažily koblihy. Lidé se pravidelně scházeli před největším statkem v Žabni, pana Tylečka, aby se poté spolu vydali v procesí na mši do paskovského kostela. Před statkem už hráli muzikanti, kteří poté všem vyhrávali do kroku. Na cestě do kostela se zpívalo, tancovalo a nejednou se stalo, že muzikantům v silném mrazu zamrzly trumpety. To potom v první paskovské chalupě se trumpety rozmrazovaly horkou vodou, aby mohli dále troubit a hrát do kroku. Před procesím se nesl kříž.
 

Po mši se ještě celá chasa zastavila u pana Tylečka na statku, kde už panímáma připravila malé občerstvení v podobě teplého čaje, párků a mohlo se jít oslavovat do hospody ke Stachům, kde celá pouťová oslava pokračovala až do rána. Bylo by určitě krásné tuto žabeňskou tradici obnovit. Co myslíte?
 

Omlouvám se, pokud je snad toto vyprávění v něčem nepřesné. Přeci jen babička již nemá takovou jiskrnou paměť jako za mlada, přesto mě velmi těšilo na tyto časy spolu s babičkou zavzpomínat.
 

Díky Martin Válek