Navigace

Obsah

HISTORIE OBCE ŽABEŇ

První zmínka o malé obci Žabeň pochází z období kolem roku 1460, kdy syn zemřelého Mikuláše z Walzenbergu Jan obdržel od olomouckého biskupa celé paskovské léno a vesnice Novou Bělou, Hrabovou, Hrabuvku, Krmelín a Žabeň.


FOTOGALERIE

 

 

Podle jedné z domněnek vznikla obec původně na místě zaniklé osady Malý Sviadnov. Jan se však paskovského podílu vzdal a jedinou držitelkou Paskova (a tím i Žabně) se stává Mikulášova druhá manželka Barbora Jemelná. Obec Žabeň poté na dlouhé roky sdílí společný osud s Paskovem. Za Jana z Perštejna došlo roku 1538 k dohodě s biskupem Thurzou o vyvázání paskovského léna z podřízenosti olomouckého biskupství a jeho zapsání do zemských desek jako plně svobodného statku. Tím se paskovské zboží stalo světským statkem. Někteří pozdější držitelé statku se stali vysokými úředníky těšící se přízní samého císařského dvora. Samotný Jan z Perštejna byl zemským hejtmanem, Ondřej Dudič dosáhl hodnosti biskupa, Václav z Vrbna byl hejtmanem tělesné stráže císaře Matyáše atd.

K velkým změnám došlo také po bitvě na Bílé hoře, kdy se paskovský statek stal předmětem konfiskace, neboť tehdejší majitel Kryštov Cedlar se tehdy zapletl do rebelií a tak dvorní komora vídeňská nařizuje kardinálovi Ditrichštejnovi, aby vyjednával o prodeji paskovského panství z novými zájemci. V roce 1624 bylo rozhodnuto, že novým držitelem panství bude c. k. komoří nad stříbrem Václav Hrabě z Vrbna. Vrbnové se časem povznesli k nejpřednějším rodům v zemi. Za jejich vlády byl v letech 1640 až 1646 postaven paskovský zámek.V držení panství se vystřídala celá řada šlechtických rodů. Posledními byli až do konce 2. světové války Stolbergové, jejichž poslední držitel panství byl majitelem žabeňského statku.

Obec Žabeň dostala své jméno od žáby. Všude kolem byla řada rybníku a mokřad v nichž se to žábami jen hemžilo. K žábě v přírodním řetězci patří neodmyslitelně čáp. Ti se tady také hojně vyskytovali a památkou na ně je také název zdejší restaurace – původně Neuserův hostinec. Na topolu u hostince bývalo dlouhá léta čapí hnízdo, ale v poslední době se čápi uchýlili jinam. Nejstarším obecním dokumentem byla listina z roku 1699 uložená v Naiserově mlýně, v niž František Josef z Oppersdorfu osvobozuje mlynáře Matúša Fuňáka od roboty. Ráz obce byl vysloveně zemědělský, pěstovala se rež, pšenice, ječmen, oves, brambory, krmná řepa a zelí. K přivýdělku si paradoxně přilepšili hospodáři po říčních záplavách na Ostravici, které přinesly množství písku, který se těžil a prodával. Dalším stavebním materiálem byl nahnědlý kvalitní vápenec, který se těžil na kopci Kamenná v nedalekém Staříči.

V záznamu josefínského katastru bylo v Žabni roku 1788 pouhých 34 čísel popisný. Usedlosti byly většinou na pravém břehu potoka Olešná. Šlo o dřevěné chalupy kryté doškami. V roce 1930 je uváděno 82 domů plus jeden železniční vagón. Tento si zakoupila vdova Němcová pro sebe a svého zetě Josefa Hanuse s rodinou. Zajímavé bylo pojmenování místních částí jako Mozgole (podle místa padlých ruských vojáků z Napoleonských válek), Dolce (podle níže položené částí), nebo Hradčany.

Ve farním kostele v Paskově je uložena listina (revers) z roku 1838, kde se Žabenští zavazují postavit kapli zasvěcenou sv. Šebestiánovi – a tak se také stalo. Ke stavbě kostela však nikdy nedošlo. Obec se však může pochlubit nepřetržitým školstvím od roku 1904 navzdory tomu, že dnes je zde pouhých 28 žáků v pěti ročnících. „Starost o rodinu je pro nás na prvním místě,“ řekl starosta obce Vítězslav Klega a gesto je to vskutku rytířské. Obec ležela vždy kolem okresní silnice, po které šly také dějiny. V roce 1643 zde mašírovali Švédové, poté ruská vojska při tažení proti Napoleonovi, ale také běsnící fašisté i sovětští osvoboditelé. Někdejší kronikář (kronika je vedena od roku 1934) se rozplývá nad hojnosti ryb v Ostravici, nad stovkami druhů bylin a květů. Za první republiky si také stěžuje na to, že mládež si prozpěvuje místo národních písní odrhovačky. S úsměvem se dovídám, že to byla například Hašlerova písnička Copak je to za vojáka. Holt, časy se mění. Co by řekl dnes, to si netroufám posoudit.

K radikálním přeměnám v obci dochází v 60. a 70. letech minulého století. Od roku 1983 zde začíná působit i průmysl v podobě celulózky, dnes Biocel Paskov. Jsou zde také firmy Agro CS, Ivánek-Zeman, nebo Ludma Trading. Působí zde sbor dobrovolných hasičů, rybářský svaz, klub důchodců a TJ Sokol. Obecní kroniku zapisuje Jana Neusserová.

JAROMÍR KAHÁNEK
(převzato z FM Deník 22.11.2009 11:26)